HISTORIE ŽELATINOVÝCH KAPSULÍ
V první řadě všichni víme, že léky se obtížně polykají a často jsou doprovázeny nepříjemným zápachem nebo hořkou chutí. Mnoho lidí se často zdráhá řídit se pokyny lékaře ohledně užívání léků, protože léky jsou příliš hořké na polykání, což ovlivňuje účinnost léčby. Dalším problémem, kterému se lékaři i pacienti v minulosti potýkali, je nemožnost přesně změřit dávku a koncentraci léku, protože neexistuje jednotný kvantitativní standard.
V roce 1833 vyvinul mladý francouzský lékárník Mothes měkké želatinové kapsle. Použil metodu, při které je specifická dávka léku zabalena v zahřátém želatinovém roztoku, který při ochlazování tuhne, aby byl lék chráněn. Při polykání kapsle už pacient nemá možnost cítit stimulant léku. Léčivá látka léku se uvolní až po perorálním podání kapsle do těla a rozpuštění obalu.
Želatinové kapsle se staly populárními a ukázalo se, že jsou ideálním pomocným prvkem pro léky, protože želatina je jediná látka na světě, která se rozpouští při tělesné teplotě. V roce 1874 vyvinul James Murdock v Londýně první tvrdou želatinovou kapsli na světě, která se skládala z víčka a těla kapsle. To znamená, že výrobce může prášek vložit přímo do kapsle.
Koncem 19. století byli Američané v čele vývoje želatinových kapslí. Mezi lety 1894 a 1897 postavila americká farmaceutická společnost Eli Lilly svou první továrnu na želatinové kapsle, aby vyráběla nový typ dvoudílných samouzavíracích kapslí.
V roce 1930 Robert P. Scherer inovoval vývojem automatického, kontinuálního plnicího stroje, který umožnil hromadnou výrobu kapslí.
Želatina je již více než 100 let nepostradatelnou surovinou pro tvrdé a měkké kapsle a je široce používána.
Čas zveřejnění: 23. června 2021
